Když paní zima předává pomalu svoji vládu jaru je ten nejkrásnější čas k tomu věnovat se jarnímu nasávání. V tomto případě nepotěším milovníky zahrádek a přírody jako celku, neboť jarní nasávání mám přímo spojené s jarním motoristickým nasáváním. Přichází čas, kdy je nutno vyměnit zamaštěné montérky, zaprášené přítmí našich dílen a garáží, odtrhnout se od našich dvou či čtyřkolých miláčků, kterým jsme se dostatečně za dlouhých zimních večerů věnovali a začít nasávat s přicházejícím jarem. Nasávat tu jarní motoristickou náladu a tak se připravit na to co je před námi, v naše motoristickém světě.

Nejraději tuto atmosféru nasávám v místech, které je pro nás zanícené motoristy místem, kde se jarní motoristická nálada nasává nejlépe. Vcházím po schodech do auly Národního technického muzea v Praze a již se těším na vstup do prostoru, který se přede mnou otevírá. Mám možnost nasávat v době, kdy je v aule velmi málo návštěvníků a tak okamžitě mířím na galerii a již stojím před nablýskaným strojem Laurin-Klement a tiše očima bloudím po stěnách, kde vedle sebe jsou na svých strojích dva velikáni našeho motorismu a to pan Václav Vondřich a pan hrabě Alexandr Kolowrat-Krakovský.

Václav Vondřich mi jistě promine, že se dnes budu více věnovat panu hraběti, protože jeho motoristické jízdy na závodních dvoukolých strojích jsou jaksi méně známé, než jeho úspěchy se stroji čtyřkolovými, tedy s auty se značkou Laurin - Klement. Oba pánové na fotografiích zaujímají prakticky stejný posed a na zádech mají vyhlášenou Vondřichovu brašnu, kterou použil při závodech ve Francii s nezbytnými díly pro případnou opravu. I pan hrabě si takovouto brašnu pořídil.

Pan hrabě byl mladý ctižádostivý muž, srdcem sportovec, který spoléhal jen na svoji výkonnost a cit pro motoristický sport. Čestnost a neokázalost jeho jednání a vystupování mu byla vlastní a tak se dokázal ve velmi mladém věku spřátelit nejen s továrnou Laurin – Klement, ale i s jejími zaměstnanci, řadovými dělníky. Rád mezi nimi pobýval a jeho znalosti byly v mnoha případech velmi podnětné pro stavby strojů, které v té době byly prováděny. Konečně je znám i jeho dopis Narcisu Podsedníčkovi, který byl vrchním mistrem v továrně Laurin-Klement, ve kterém mu jasně a s technickým citem sdělil, jaké že to úpravy má provést na stroji, který byl připravován pana hraběte.

Pod obrazem pak hrdě stojí stroj Laurin - Klement a i z civilního provedení tohoto stroje je vidět dravost a síla ukrytá v oblých lesklých trubkách rámu, niklování součástek pableskuje při umělém osvětlení a ze stroje olejově dýchá atmosféra dávných dob, podpořená charakteristickou, kořeněnou vůní sedlovky a sedla.

Stroj tiše stojí pod obrazem velikána Saši Kolowrata a vydechuje do prostředí auly svoji atmosféru, která se na ochozu mísí s atmosférou, v dolní části stojících automobilů, částí vládní vlakové soupravy z dob c.k. Rakouska, lokomotivy a dalších artefaktů zde uložených.

Postačí jen zavřít oči a nasávat jarní atmosféru pro nastávající období a přenést se do Liberce, kde se při scházení po dláždění mezi stromy objeví na budově název WAREHOUSE, pod čtyřmi charakteristickými vikýři.

Zde se v přízemí dokončuje rekonstrukce a stavba netradiční restaurace, která tak těsně bude spojena s motoristickým děním a to nejen atypicky provedeným barem na jehož klopené dráze bude nainstalovaná historická retro motorka ale i celkovým pojetím interiéru, který bude motoristům velmi blízký.

Před restaurací je pak připravena nová dráha, kde stojíme v obloukové konstrukci vchodu a před námi se na zvýšené rampě nachází jednotlivé depoty a před nimi stroje, repliky strojů typu board track z počátků motorismu v minulém století a také je zde stroj Laurin-Klement, tak podobný stroji na kterém sedí přikrčen pan hrabě připravený k jízdě. A náhle motocykly sjíždějí po zvýšené rampě na okruh.

Dosti však již jarního snění, toto snění se může v brzké době proměnit v realitu.

Posezení v restauraci objektu WAREHOUSE, může přejít v příjemné zážitky na dráze při svezení se s replikami motocyklů počátku minulého století a tak si snění proměnit v realitu. Tedy pane hrabě Vaši energii přeneseme nejen do restaurační místnosti, ale hlavně na dráhu, opřeme se do pedálů, ruce svírají řídítka, motor zablafá a vítr sviští povlávajícími vlasy, motor vydechuje teplé opojení a my jedeme kupředu jako sám pan hrabě. To není sen, to již není jarní motoristické nasávání, ale to je realita v objektu BROOKDALE Liberec.

František Sladký