Apropo  - vzpomenul jsem si na „pumprdentlich“, abych to tak nějak na začátek vysvětlil. Jistě znáte překrásný film   Smrt krásných srnců, film po jehož shlédnutí můžete jen tak usednout a snít . Předlohou pro tento film je kniha spisovatele Oty Pavla, respektive soubor sedmi povídek , které jsou v podstatě soustředěny okolo postavy tatínka Oty Pavla.

Povídky jsou geniální, jednoduchou dějovou osnovou, ale jejich jadrné, výstižné a přesné podání je předurčuje k jejich oblíbenosti. Malebné scenérie řeky Berounky i Křivoklátska jen pak dokreslují sen, který si nesl Ota Pavel od dětství až do pozdního věku. Dovedl užívat života i když jej těžká choroba vždy  na nějaký čas vyřadila z tvůrčí práce, ale jeho duch neskomíral, snil a snil o dalších a dalších projektech, které ho čekají. A tehdy vzniklo i slovo „pumprdentlich“. Bylo to v dobách, kdy se nehodilo hovořit o něčem, či o někom, že nestojí za nic -  prostě a jadrně jak říkal Ota Pavel – za hovno – dámy prominou – byla doba „ kdy nepřítel naslouchal „ a tak Ota vymyslel slovo „pumprdentlich“. Pamatuji se na jeho úsměv, když toto slůvko používal a byl nesmírně rád, když se mu slůvko jaksi vrátilo „zpět“, kdy jej použil někdo cizí a potom vysvětloval co jakože to slovo znamená. Výsledek byl většinou opačný, než jak slovo používal Ota a to ho vždy hodně rozesmálo.
Takže to jen tak na okraj ke slovu – PUMPRDENTLICH.

Vraťme se tedy do Ameriky roku 1910, kdy jak se lidově říká, karty jsou rozdány. Indian svým strojem udal správný směr, a jak houby po dešti rostou po celé Americe dráhy , tu větší, tu menší, tu tvořené prostým oválem, jinde dřevem vykládaným povrchem oválu se zvednutými zatáčkami, nebo jen betonové dráhy, které byly používány pro závody cyklistů . Na všech těchto drahách bouří motory, jezdci řítící se v klopených zatáčkách mnohdy překračují nejen svoje schopnosti , ale i schopnosti a možnosti jednotlivých strojů a tak dochází k řadě zranění , kdy mnozí s nadšených jezdců položí  i to nejcennější, tedy svůj život. A nejen jezdci,  ale i diváci vyklánějící se v klopených zatáčkách do dráhy jsou nezřídka zachyceni projíždějícím jezdcem, nebo sraženi motocyklem , který v důsledku platných fyzikálních zákonů opustí dráhu a pokračuje mimo ní v sinusoidě a dopadá nikým neovládán většinou mezi diváky, jichž je kolem celého oválu hustě naseto.

Počáteční stavba závodní dráhy ve Springfieldu jednoznačně ukazuje jakým způsobem byla dráha stavěna a v porovnání s výškou dělníků je možno posoudit, jaká byla její klopená stěna a potom  postačí jen zavřít oči a snít o tom co to asi mohlo s jezdci a stroji dělat, když se do takovéto klopené zatáčky přiřítilo několik za sebou jedoucích, řvoucích strojů s dvouválcovými motory , vytočenými do nejvyšších otáček,  s jezdci skloněnými nad řídítky svých strojů, kteří byli rozhodnuti nedarovat soupeři ani centimetr dráhy.

Jen letmo a krátce nahlédněme na jeden z takových areálů, kdy z plánu je velmi dobřepatrné jaké poskytoval zázemí nejen jezdcům a jejich týmům, ale i jakým způsobem bylo pečováno o diváky, jejichž návštěvnost byla velmi vysoká. Jedná se však o hodně luxusní areál. Mnohdy se jezdilo i na daleko menších a méně honosných oválech, jinde i na oválech naprosto prostých, vybudovaných tkzv. na zeleném, kdy se vykolíkoval ovál a  mohlo se začít jezdit. Z této určité masovosti pak postupem času docházelo k samovolnému výběru vítězných jezdců, kdy na lepší ovály postupovali skutečně ti nejlepší, kteří pak mohli předvádět své umění většímu a většímu počtu diváků.

Stejné je možno říci i o strojích. Jak již bylo vzpomenuto prazákladem je Indian a od tohoto stroje se odvíjely prakticky všechny další značky a tyto stroje pak byly ještě vylepšovány jednotlivými jezdci až došly, dá se říci, do samé dokonalosti.

Avšak s touto dokonalostí strojů a vyježděností jednotlivých jezdců se mnohdy opomenuly prvky bezpečnosti, jichž bylo od samého počátku velmi málo a to poté vedlo  k řadě havárií, mnohdy smrtelných.

František Sladký